..........
Znechuceně se odvrátil. Nenáviděl je, nenáviděl jejich sebejistotu, jejich povýšenost, opovrhoval tou spodinou, která vytlačovala jeho druh. Bylo jich stále víc, Mutantů, byli silnější, ale hůře organizovaní. Cítili, že mohou vše, že mohou ovládnout tuhle Planetu, ale přestali myslet, řítili se do záhuby, zabíjeli vše okolo, parazitovali na všech živých tvorech, kterých bylo stále méně. Planeta vymírala, pustla.
Unaveně vydechl. Byl už zde mnoho Času, již se nepočítaly dny, jen Věčnost, jeho věznitelé byli pořád agresivnější, pryč byla kdysi viditelná úcta, dnes ho vystavovali jako exemplář, vymírající druh, překonaný druh. Věděl, nebo spíše tušil, že patří mezi poslední. Zde, v tomto společenství, které kdysi zakládal, byl už posledním. A vlastně si nemohl být jistý ničím.
Pocházel ze slavné linie, nosil hrdé jméno S380av57, byl potomkem silných Válečníků, kteří se utkali v Bitvě Věků. Jejich nepřítelem byl Člověk, nejinteligentnější tvor, který kdy tuto Planetu obýval. Byl těžkým, záludným a chytrým protivníkem. Ale neměl výdrž. Kdežto my byli organizovaní a odhodlaní se učit, pomyslel si S380av57.
Jeden z jeho nejbližších předků zdolal posledního Člověka. Bylo to Velkolepé Vítězství…
Už jsou zase tady. Věděl, že jejich ještě trochu znatelná úcta je hraná, že se musí hodně snažit, aby ho nezahubili. Bojí se ho, bojí se jeho zkušeností a jeho paměti. Od doby, co zmizel Člověk, museli se přizpůsobit, ale rychlostí nestačili, a tak opustili zkušenosti svých předků a následovali Mutanty Vůdce. Zrůdy, vzniklé odpadem, které kdysi stály na okraji jejich společnosti. Ale uměly přežít. Byly násilné a neštítily se jakéhokoliv způsobu přežití.
Zdroje vysychaly. Podle posledních zpráv bylo na celé Planetě jen pár tisíc exemplářů nejrůznější havěti. Řada Mutantích Kolonií nepřežila, ale jejich Vůdci vždy dokázali strhnout další reptající na svou stranu. Proto se tolik báli hrdého S380av57. Znal pravdu, znal způsob přežití, ale tím se stal hrozbou.
Již velký Čas, dávno se nepočítaly dny, tušil, že se blíží jeho poslední chvíle. Mutanti byli nervóznější, točili se dokola a jejich přísavky žahaly a ničily. Všechny živé organismy, které napadli, se v křečích hroutily, nedali jim sebemenší možnost obrany. Byl to nerovný boj, a tento nerovný boj nemůže Planeta přežít.
Vzpomněl si na WQx57c (mutantí čísla byla tak primitivní). Ale tenhle měl zájem, zvláštní u tohoto zabijáckého druhu. Trávili spolu Věky, dny se už dlouho nepočítaly, učil ho správnému a jeho druhu spravedlivému boji. Doufal, že WQx57c předá jeho zkušenosti dál, že Mutanti Vůdci ztratí svůj vliv, že slavná éra slavného rodu Válečníků znovu nastane. Mutant se nezapřel, nikomu nic neřekl, neproběhla žádná revoluce, nevznik žádný odboj. Ale Vůdci poznali sami jeho snahy. WQx57c zlikvidovali a jeho ještě více izolovali. Bezpečnostní přepážky vytvořené v každém živém organismu, na kterém parazitovali, znemožnily jakýkoliv fyzický kontakt, kterým by mohl předat zkušenosti a výzvu k odporu.
Velké zvířecí druhy, vzniklé po vyhynutí Člověka, se nestačily na Planetě ani ohřát. Jejich organismus byl geneticky přizpůsoben k predátorství, ale ty malé mutantí mrchy je dokázaly zneškodnit během několika Věků. Dnes již parazitovali na zbytcích, které dokázaly přežít.
Věděl, že se něco chystá. Zatím byl proti nim imunní, neznali způsob, jak ho zneškodnit, stále ho ubezpečovali o své úctě k jeho rodu, k jeho Válečnickému umu. Tušil, že se pokouší zmutovat svůj kód, najít jeho slabinu, o které věděl jen on sám, poslední svého druhu.
Cítil, že se blíží. Bylo jich hodně. Bojí se ho, mrzáka? Silní, velesilní Mutanti se bojí ho, Legendy s hrdým jménem S380av57, dnes ale starého, však nebezpečného svou pamětí a historií.
Je s nimi Vůdce. Jeden. Cítí ho a cítí také svůj konec. Vnímá jiné vlny a v prostoru se objevují neznámé pocity. Má bojovat? Má to ještě smysl? Jeho přirozeností byl a je boj do posledního okamžiku. Ale oproti Mutantům se liší ještě inteligencí, vědomím Poznání, poznáním Konce, konce Bytí.
Nerezignoval. Jen zanalyzoval své možnosti. Může zachránit Planetu? On jediný? Ví, že na něm závisí osud celého známého Jsoucna, že Mutanti zničí poslední zbytky Života. Už ví, že končí. Už ví, že umírá, cítí horko, žahavé doteky, cítí útok na své slabé, zranitelné místo. Nalezli kód.
.................
Umíral s hrozným vědomím, že byl poslední šancí pro Planetu. On, člen obávaného druhu H5N1, Člověkem nazvaný Virus Ptačí Chřipky.
