Začínám příběhem, který není můj (naštěstí). Je smutný, ale i silný. A když si tak v teplý letní večer sednu na terasu, lodžii či zahradu (záleží, kde právě v tu chvíli jsem), před sebou sklenku dobrého červeného vína (mým favoritem je australský shiraz), kolem lítají netopýři, případně řvou cikády (někde), na nebi svítí hvězdy, sem tam nějaká z nich "spadne", pustím si tuhle píseň. Text nevnímám, znám ho, jen na sebe nechám působit melodii a neuvěřitelně jímavý hlas Martyho Robbinse.
Zkuste to také někdy. Někdo.
Zkuste to také někdy. Někdo.
|
Žádné komentáře:
Okomentovat