hrůzostrašná, a špatně končící, balada Vo Pilci

(Jaroslav Vrchlický, Karel Kryl, úprava biamart)

Byl jednou jeden Vo Pilec,
měl držkoidní bradu,
ten nemodlil se růženec,
měl hubu plnou smradu.

Na hlavě vlasy nebyly,
ni z vybledlého kvítí
a kapky chlastu různého
na triku se mu třpytí.

Tomu se jednou zastesklo
v domově, pod dozorem,
po lidech, co odjíždí
na zájezd v čase skorém.

On dávno slyšel o buse,
v němž pití teče proudem,
v němž sprostota si nezadá
s ni jakýmkoliv soudem.

Kde flašky celý boží den
si nezahalí líce,
kde řváti může o sto šest,
tak testovat své plíce.

Vzal do ruky svůj skromný pyj,
plášť rozhalil, svlék spodky,
a těšil se, jak přivine
ku retům láhev vodky.

Však běda! Jaká proměna!
V buse mír a klid,
naivní řeči o ničem…
‚Neee, začnu vám tu blít!!‘

A začal. Toť jeho vkus.
Kam těkavý zrak hledne,
kol jenom spoušť, kol jenom hnus
a láhve ne jen jedné!

Kam vkročil, zas ten starý řev
a zvratky z tlamy holé,
stoky chlastu, urážky i krev.
A nadávky?… Co, vole??

Dál on nosí zkázu tím busem zděšeným,
on strach má za spojence, jde s pyskem svěšeným.
Však netuší, že děti z té party, v které mrazí,
prostě a bez závěti mu jednou hlavu srazí.

A teplý vánek po poli
znovu pohrává si čile
a v autobuse – jaký div!
zas všichni tvářejí se mile.

Křepelka volá pod mezí
a v háji sedmihlásek,
a nezávazné laškování
plné smíchu je a lásek.

A vrkoče si v rákosí
zas proplétají víly.
Již genocida skončila,
ó, vítej, zítřku milý!

…………..

Pohádka je pohádka,
teď k realitě přejdem,
ta totiž jen málokdy
končívá happyendem.

Jste přeplněni optimismem,
co? Lidé moji drazí!
Však přijde další primitiv
a všechno opět zkazí.