o felině, krasavici z el pasa

Stojím na kopci a pode mnou to dávné místo. Je netypický čas pro tento kus země, kapky podivného deště zkrápí mou poničenou vestu, studí na těle a dodávají vyschlému vzduchu zvláštní vůni. V poušti je déšť vždy podivný a vítaný, možná je pro mne znamením. Ale nemohu jinak, vědomí a svědomí mi přikazuje sestoupit dolů, popohnat svého koně až ke dveřím Rosina baru.

Je to už několik měsíců, co jsem naposledy dýchal ten zakouřený vzduch v zapadlém a zaplivaném texaském baru, slyšel hulákat opilé farmáře, projíždějící dobrodruhy a viděl Felinu. Dívku s vlasy jako uhel, jejíž oči, černější než noc, mě nenechaly na pokoji a její smích byl pro mne zvukem tak krásným, že musel pocházet z jiného světa. Zamiloval jsem se do této mexické dívky, největší krasavice z celého El Pasa, která, tančíc v Rosině baru při muzice ušmudlaného piana, vzbuzovala vášně u všech přítomných. Natož pak u mne. Věděl jsem, že musí patřit mně, bral jsem ji do kola a ona se smála a já trpěl. Smála se na každého a mně nepatřila. Srdce mi krvácí při myšlence na ni.

Na tu noc, co mi změnila život, si pamatuji, jakoby se odehrála před několika minutami. Byl jsem v baru, Felina, nosíc tequillu, smála se nad nechutnými poznámkami a výkřiky přítomných pobudů, když dovnitř vrazil on, mladý kovboj, divoký jak texaský vítr. Nikdo ho neznal, čert ví, jak se dostal zrovna dnes sem, do Rosina baru. Byl jsem opilý, stejně jako všichni ostatní. A ten frajer všem poručil další rundu. Nevím, co chtěl, od prvního okamžiku jsem tušil, že se něco stane. A předtucha nezklamala. Jedním lokem vyprázdnil sklenici tequilly, sedl na židli a začal hrát na to hrozné, falešné piano, znějící jak ten nejodpornější flašinet ze zapadlého zaplivaného texaského baru. Felina, kterou jsem neustále sledoval, stála jak uhranutá. Ten její pohled, který upírala na nezvaného hosta, se mi pranic nelíbil. Měl jsem pít a nevšímat si ničeho. Místo toho jsem se vypotácel od pultu a zařval na toho přivandrovalce, aby vypadnul, odkud přijel. Začal se mi smát. I Felina. I všichni ostatní. Byla to pro mne potupa a nevěděl jsem, co dělám. Pití sebralo veškeré mé zábrany a při vědomí toho, jak umím zacházet s pistolí, vyzval jsem ho na souboj. Již jsem nemohl déle pozorovat jeho nadbíhání mé milované. Ach Felino, kdybych tě raději nikdy nepotkal. Alkohol mi zatemnil mysl, k žádnému souboji nedošlo, ani se nestačil otočit, když kulka z mé pistole projela jeho srdcem.

Stál jsem jak přikovaný z toho, co se stalo. V baru bylo v té chvíli ticho jako v hrobě a já si všiml Feliny. Stála nad mrtvolou mladého kovboje a až její křik mě vzpamatoval. Rozhodnutí přišlo rychle. Mou jedinou šancí bylo vyběhnout zadními dveřmi Rosina baru. Venku stáli přivázaní koně. Vyskočil jsem na prvního, přeřízl lano a hnal se rychlostí blesku pryč z El Pasa, dál do neúrodných končin Nového Mexika.

Je to již několik měsíců, co jsem opustil zdejší kraj. Celá tato doba jakoby nebyla součástí mého života. Potloukal jsem se, jak se dalo. Sháněl práci, dělal kovboje a v myšlenkách byl stále v El Pasu se svou milou Felinou. Musím ji vidět. Vím, že je to nebezpečné, ale má láska je silnější než můj strach ze smrti. Možná již zítra mě najde nějaká kulka, ta však pro mne bude vysvobozením, protože není nic horšího než bolest v mém srdci.

Sedím na koni a v dálce před sebou vidím Rosin bar. Je pořád stejný, takový, jaký ho mám ve vzpomínkách. Vidím rozsvícená světla, slyším opět hluk a řev opilých farmářů a zpěv Felinin. Pobízím koně a v ten moment je uvidím. Je jich pět? Ne, je jich tucet, možná víc, snažím se dostat k zadním dveřím Rosina baru, ale v tu chvíli mnou prochází palčivá bolest. Ne, nemohu zastavit, má láska k Felině je příliš silná. Chci zůstat v sedle, ale bolest mne nemilosrdně tlačí dolů. Už vidím bílý kouř z pušky, cítím kulku hluboko ve své hrudi…

Cítím Felininy polibky…

Sklání se nade mnou a pláče…

Felino, Sbohem!!…

……….

Skutečnost končí jinak než legenda. John David Graves, jediný přeživší z bitvy u Alama, již nikdy Felinu nespatřil. 14. února 1839 byl odsouzen k smrti za krádež koně a o tři dny později v texaském městě El Paso ve věku 23 let oběšen. Tou dobou žila provdaná Felina na farmě kdesi v Tennessee. Pokud si někdy vzpomněla na Johna Davida Gravese, tak jen jako na zákeřného vraha a zloděje.