Každý den si to mašíruje malý šneček po stráni, zanechává za sebou stopu, aby se dokázal vrátit zpět odkud vyšel. I když je pěkně, i když prší, za každého počasí nosí svůj domeček. Celá cesta mu trvá hodně dlouho. Je na to zvyklý, ví, že nepatří mezi rychlíky, je však se svým životem spokojen, protože ví, že když je unavený, vleze si do svého domečku, odpočine si a až nabere síly, leze dál. Kterýpak tvor se může takovou možností pochlubit?
Denodenně si to mašíruje malý šneček po stráni a vrací se zpět, aby donesl svým příbuzným krásně macaté mšice, tuto úžasnou laskominu, na které si pochutnávají celé generace malých šnečků. Přelézá trávu, která je po dešti zvláště kluzká, ale jemu to neklouže, nepajdá jako ty okolopajdající velké ovce. Nemá čtyři nohy a je spokojený. Jak je mu dobře s jeho jednou nohou, která ho udrží na zemi, na trávě, na skále, ba i na stropě jeskyně.
Den co den si to mašíruje malý šneček po stráni a těší se zpátky za svými šnečky. Donese jim baštu, když se večer vrátí, a budou si povídat až do hluboké noci, co se ten den stalo. Každý den to stejné. Celý den, šnečci, si to mašíruju po stráni a zanechávám za sebou stopu, abych se včas vrátil zase zpět za vámi. Stalo se mi mnoho věcí a potkal jsem mnoho zvířat. Viděl jsem klopýtat ovce a závodil jsem se slimákem. Jé šnečku, volají šnečci, tobě se toho dnes přihodilo, i my bychom chtěli zažít takovéhle věci. Pusť nás do světa, prosíme!
Teprve teď šneček, co si to každodenně mašíruje po stráni, zpozorní a zesmutní. Nic není tak jednoduché a krásné, ani život šnečí. Nechtěl svým šnečkům nahánět strach, a tak jim nepovídal o obludě, co každý den čeká na něj na stráni a chce ho sníst. Přichází vždy s velkým zemětřesením, nahne se nad něj a říká: Šnečku, šnečku, vystrč růžky. A on je rychle zastrčí a zaleze do domečku a třese se strachy. Bojí se velké příšery, která se zčistajasna objevila na jeho stráni a možná ho zašlápne. Ťuká na domeček, volá na něj a je trpělivá, čeká až vystrčí růžky a zase prozpěvuje: Šnečku, šnečku vystrč růžky…
…………….
Toto léto v Gaisu zdá se poněkud netypické. Prší nám tu, a tak z okna sleduju Šimonka, který se, celý zabalený v pláštěnce, nad něčím už dlouhou dobu sklání.
Tatííínku, šnek!
Denodenně si to mašíruje malý šneček po stráni a vrací se zpět, aby donesl svým příbuzným krásně macaté mšice, tuto úžasnou laskominu, na které si pochutnávají celé generace malých šnečků. Přelézá trávu, která je po dešti zvláště kluzká, ale jemu to neklouže, nepajdá jako ty okolopajdající velké ovce. Nemá čtyři nohy a je spokojený. Jak je mu dobře s jeho jednou nohou, která ho udrží na zemi, na trávě, na skále, ba i na stropě jeskyně.
Den co den si to mašíruje malý šneček po stráni a těší se zpátky za svými šnečky. Donese jim baštu, když se večer vrátí, a budou si povídat až do hluboké noci, co se ten den stalo. Každý den to stejné. Celý den, šnečci, si to mašíruju po stráni a zanechávám za sebou stopu, abych se včas vrátil zase zpět za vámi. Stalo se mi mnoho věcí a potkal jsem mnoho zvířat. Viděl jsem klopýtat ovce a závodil jsem se slimákem. Jé šnečku, volají šnečci, tobě se toho dnes přihodilo, i my bychom chtěli zažít takovéhle věci. Pusť nás do světa, prosíme!
Teprve teď šneček, co si to každodenně mašíruje po stráni, zpozorní a zesmutní. Nic není tak jednoduché a krásné, ani život šnečí. Nechtěl svým šnečkům nahánět strach, a tak jim nepovídal o obludě, co každý den čeká na něj na stráni a chce ho sníst. Přichází vždy s velkým zemětřesením, nahne se nad něj a říká: Šnečku, šnečku, vystrč růžky. A on je rychle zastrčí a zaleze do domečku a třese se strachy. Bojí se velké příšery, která se zčistajasna objevila na jeho stráni a možná ho zašlápne. Ťuká na domeček, volá na něj a je trpělivá, čeká až vystrčí růžky a zase prozpěvuje: Šnečku, šnečku vystrč růžky…
…………….
Toto léto v Gaisu zdá se poněkud netypické. Prší nám tu, a tak z okna sleduju Šimonka, který se, celý zabalený v pláštěnce, nad něčím už dlouhou dobu sklání.
Tatííínku, šnek!
Žádné komentáře:
Okomentovat