Tento příběh je skutečný a odehrál se 22. září 2006. Po deprimující cestě jsem měl dvě možnosti. Buď budu sprostý nebo se "zážitky" pokusím převést do rýmů. Protože jsem v jádru slušný člověk, zvolil jsem po dlouhém :-) přemítání možnost číslo dvě. A jestli se to povedlo či nikoliv, to už nechám na potencionálních čtenářích, eventuelně přímých účastnících.
Byl jednou jeden král,
co království v konkurzu vyhrál.
A protože šlechetný monarcha to byl,
on, aby nevolníkům se zalíbil,
do ciziny je začal vysílat
a aby žádný nemělo to kaz,
rovnou cizím vladařům napospas.
Nevolníci, co za tvrdou dřinu
na skývu chleba někdy dostali,
už nedávali nikterému vinu,
snad jen minulému králi, Iljovi.
"On království přived na buben",
dí nynější, "Ještě tam chvíli pobudem.
A proto, aby žádný nemělo to kaz,
pošlu vás do ciziny vlkům napospas."
Protože spravedlivý král to nyní byl
(žádné podrazy by nečinil),
on dalekou cestu rozděliti chtěl,
však ne na jiném králi ponechat to měl.
Tak nasedli jednohož to večera
do přistaveného kočáru
a jeli bavit pány, co chvěla se jim panděra,
co žili jen tak z rozmaru
a aby nemělo to kaz,
jeli jim vydati se napospas.
Však pomyslel vladař i na zábavu jich,
vždyť panem et circenses stále platí,
uspořádal anketu pro každého z nich:
"I komedie bude, nic už to nezhatí!!"
Komediant Banderas šašky si z nich tropí,
no silnější, jak vždy, otěže se chopí
a pijí a pijí a pijí a pijí
a blijí
a ti, co spáti chtějí, holt nikdy nepochopí,
že aby nemělo to kaz,
musí se jim vydat napospas.
Když k ránu je už a kočí unavení
- i poblití spí spánkem nemluvňat -,
ti ostatní, již víc než znevolnění,
nemají sílu ani povídat.
Vždyť hostinec, kde měl být, není
a druhý nedaří se vypátrat
a zvenku zaznívá již kuropění
a páni nepřestávají se smát:
"Teď právě nesmí mít to kaz.
Jste všichni vydáni nám napospas!"
Ale v kočáru již něco hučí.
Že by rebelie snad?
Ne, jen pokus. Však nikdo se zas nepoučí
a králové dál budou se jim smát.
........................
Je to jen příběh, žádná poezie
(je proto náhoda, že někde k sobě slova jdou),
kdo po svobodě nebaží, ten se jí nedožije,
bude vždy otrokem, a pro "ně" zábavou.
Žil kdysi jeden nevolník,
ten básně psal. A rád.
Bratříčkům radil, jak zavírat vrátka,
pak krále opustil,
bez šance na návrat.
On svobodu si vybral,
kde byla křižovatka
a radil ostatním,
kterou cestou se dát.
A o tom to je, vážení.
Nenechat si zlomit vaz.
Všem blbcům vytřít zraky,
nebýt jim napospas.
Levico Terme 23. září 2006 ráno
...............................
PS. Na závěr přidávám jednu reakci onoho přímého účastníka ze 7. října 2006 + moji odpověď z téhož dne:
A stalo se,aby to nemelo kaz, ze jeden z panu, diky rekl a k novym zitrkum vyzval zas. Jen neni jasne,zda vcera nebylo jiz zitra, tak jak mnohokrat i ve velike zemi, nevolnici i blbci, ruku v ruce vytrpeli sva slibna jitra.
Vratka zavrena se zdaji, vsak novy kral jiz nove vladare si vybira. On i oni snad, vlkum navzdory, blbce i nevolniky, lokaje i vzdorovniky, do noveho kralovstvi, blahobytu a strdi privest chteji.
Cizi kralove a pani, aby sklonili sve hlavy, aby nestalo se zas, ze nevolnik
i stolba vydaji se vlkum na pospas. (Jindra)
..................................
Ty brďo, to bylo dost dobrý!!
Jen aby z vladařů nestaly se kobry,
co kolem sebe plivou jed.
A to ti řeknu, žádný med.
Již mnohokráte na lepší se blýskalo
a zatím moc se toho nestalo.
Nuže, uvidíme teď,
zda opět nepostaví zeď,
a pak možná spíš než kobry
lepší angažovat zlobry.
Jo, jo, jsem pod vlivem Šreka,
jo, to vím!
Snad fakt něco lepšího nás čeká
nebo sním??
Vždyť sobota je volná,
jaký div!
Radši však na listopad nekoukám,
nebo zcvoknu
a dám si bednu piv.
Již inspirace mizí,
tak se teda měj!
Teď kafe si dám,
pak véču
…
děj se co děj, děj….. (biamart)
Žádné komentáře:
Okomentovat