Ten příběh se stal.
Bylo to v jedné zemi, kdesi strašně daleko, kde nikdo z nás nikdy nebyl. V té zemi se zabíjelo. Proč? Nevím. Jsem jedním z těch, co zasednou k večeři, pustí si zprávy a řeknou: "To je hrůza..." a uroní slzu. Pak se vrátí k večeři a začnou přemýšlet o svých starostech a trápeních, a jen v podvědomí možná tuší, že ty jejich vlastně starostmi vůbec nejsou.
Co se stalo v té zemi? Pohnutá historie, křivdy - domnělé i opravdové - a jeden, dva, tři kreténi, kteří zfanatizují dav. Zbabělci, kteří zabíjeli děti, ženy i neozbrojené muže.
A svět se díval a nechtěl vidět.
Ale v té zemi žil i muž, který se stal hrdinou, ačkoliv jim vůbec nechtěl být. Jmenoval se Paul.
Byl manažerem luxusního hotelu. Hotel patřil Belgičanům a bydleli v něm turisté, ale i generálové, diplomati.
Pak začalo zabíjení. Turisty z hotelu evakuovali, diplomaté zmizeli a v hotelu se objevili uprchlíci. Ubytoval je tam Paul. Těm uprchlíkům hrozilo zabití. Nepoznali byste je. Jen měli to nesprávné razítko v dokumentech. Ačkoli Paul patřil ke druhé straně, vážil si lidských životů a čekal, že svět zasáhne.
Čekal marně.
A tak musel Paul bojovat. Ne, žádnou zbraní. Přesto své "hosty" ubránil. Podplácel vrahy, dokázal využít své styky s generály, kteří "jeho" hotel navštěvovali, uměl využít jejich ješitnosti. Svou chytrostí, uměním jednat, ale i s obrovskou pomocí štěstí zachránil od kruté smrti vice než tisíc lidí.
Ten muž dnes žije s rodinou v Belgii. Jmenuje se Paul Rusesabagina. Je Hutu.
Lidé, které zachránil, byli Tutsijové.
Terry George o nich natočil film. Jmenuje se Hotel Rwanda a je to moc silný film.
Myslím si, že my všichni, kteří u večeře sledujeme zprávy o krutostech a masakrech, bychom ten film měli vidět.
Kdo ví, možná by v budoucnosti už nebylo další Kigali, nebyla by další Srebrenica, nebylo by...
Kdo ví?
Bylo to v jedné zemi, kdesi strašně daleko, kde nikdo z nás nikdy nebyl. V té zemi se zabíjelo. Proč? Nevím. Jsem jedním z těch, co zasednou k večeři, pustí si zprávy a řeknou: "To je hrůza..." a uroní slzu. Pak se vrátí k večeři a začnou přemýšlet o svých starostech a trápeních, a jen v podvědomí možná tuší, že ty jejich vlastně starostmi vůbec nejsou.
Co se stalo v té zemi? Pohnutá historie, křivdy - domnělé i opravdové - a jeden, dva, tři kreténi, kteří zfanatizují dav. Zbabělci, kteří zabíjeli děti, ženy i neozbrojené muže.
A svět se díval a nechtěl vidět.
Ale v té zemi žil i muž, který se stal hrdinou, ačkoliv jim vůbec nechtěl být. Jmenoval se Paul.
Byl manažerem luxusního hotelu. Hotel patřil Belgičanům a bydleli v něm turisté, ale i generálové, diplomati.
Pak začalo zabíjení. Turisty z hotelu evakuovali, diplomaté zmizeli a v hotelu se objevili uprchlíci. Ubytoval je tam Paul. Těm uprchlíkům hrozilo zabití. Nepoznali byste je. Jen měli to nesprávné razítko v dokumentech. Ačkoli Paul patřil ke druhé straně, vážil si lidských životů a čekal, že svět zasáhne.
Čekal marně.
A tak musel Paul bojovat. Ne, žádnou zbraní. Přesto své "hosty" ubránil. Podplácel vrahy, dokázal využít své styky s generály, kteří "jeho" hotel navštěvovali, uměl využít jejich ješitnosti. Svou chytrostí, uměním jednat, ale i s obrovskou pomocí štěstí zachránil od kruté smrti vice než tisíc lidí.
Ten muž dnes žije s rodinou v Belgii. Jmenuje se Paul Rusesabagina. Je Hutu.
Lidé, které zachránil, byli Tutsijové.
Terry George o nich natočil film. Jmenuje se Hotel Rwanda a je to moc silný film.
Myslím si, že my všichni, kteří u večeře sledujeme zprávy o krutostech a masakrech, bychom ten film měli vidět.
Kdo ví, možná by v budoucnosti už nebylo další Kigali, nebyla by další Srebrenica, nebylo by...
Kdo ví?
Žádné komentáře:
Okomentovat