bota ze sheffieldu

V květnu 2007 jsem měl tu vzácnou možnost si v Anglii přečíst několik básní z tvorby pana Lumíra V. Mezi spoustou vážných, filozoficky pojatých básní se objevila i jedna hříčka o … . Téma zvláštní, zpracování úchvatné, navíc od vážných děl, jejichž tvorba trvala i roky, byla napsána prý během jednoho odpoledne. Při courání po Scheffieldu mi v kavárně naproti zdejší katedrále padla do oka stará bota, z níž byla vytvořena váza s květinami. Načež mě napadly následující verše. Je to blbůstka a její napsání také trvalo jedno odpoledne, jedno příjemně strávené odpoledne. Básničku jsem věnoval těm, na něž jsem za svého měsíčního pobytu v Anglii „neustále“ myslel :-)

Bota ze Sheffieldu

Tak koukám kolem,
co všechno prošlo mojím životem,
v kavárně pracuji,
ne pohozena někde za plotem.

Život se se mnou nemazlil,
dřív sestru měla jsem, než kdosi nohou svou
duši jí prorazil a nechal zesnulou
tam v trávě, mezi pavouky a šneky,
co ač domov měli, mršinou nepohrdli
a podivnými skřeky, dupáním a zvratky
kůži znesvětili a tím ji zahubili.
Mou sestru jedinou.

Co mužů poznala jsem,
co nohou zlíbala jsem.

Teď koukám kolem, jak lidi klábosej.
Pracuji v kavárně a je mi snad sto let,
dřív šlapala jsem chodník a byla na prodej,
zlo bylo v kurzu, však teď je mi hej
a vzpomínek mám tolik, že mohu vyprávět:

Můj první:
Elegán to byl,
vždyť nikdo jiný by mě nekoupil.
Byla jsem drahá, fešná, mladá, kůži jemnou…
Já těšila se, co bude dělat se mnou,
cítila, jak tváře moje blednou, kůže chvěla se…

však zklamání, když ani domů se mnou nezašel,
před dveřmi bytu zanechav mě chtěl
on odkop mě, šel ven za jinou.

Můj druhý podvodníkem byl.
Našel mě pohozenou, zmlácenou a v křeči…
Byl laskavý a něžný, já milovala jsem ho
jak staral se o mne, a s jakou péčí
masíroval mne a třel vonnými mastmi,
ruce jeho jak balzám působily, hladily mne a ústa jeho
šeptala mi primitivní slůvka, co zněla láskou
a vášnivými slastmi…

(jen nohy jeho jsem nepoznala)…
…Už dost řečí!!!..
Teď vím proč!
On jen využít mne chtěl, zušlechtit, zkrásnět
a prodat nad cenou.

Tím třetím floutek jakýs byl.
Koupiv mě šťastnou a zmámenou
bil mne, kopal, šlapal po mně a házel psům.
Že dožila jsem dnešním dnům
je spíše zázrak a vzkaz pokrytcům:

Co mužů potkala jsem,
co nohou zlíbala jsem.

A bylo dalších, však už žádných machrů,
zestárla jsem a pleť křivá,
jen tuláci čas od času
pozvali mne,
tak to bývá
a unavenou kůži mou
do kotle dali,
pak nechali všech těch čachrů,
když na trhu mne neprodali.
Kdo chtěl by starou, vrásčitou?

Můj osud jak osudem všech by býval,
též skončila bych někde na poli,
za zídkou skládka, smrad a krysy, a rány, co už nebolí,
neb celé toto soukolí,
co drtí mne
i okolí, už není,
není…

Není.
….

Co mužů potkala jsem,
však tenhle je jiný. Starý a smířen s životem,
on to byl, který našel mne tam za plotem
a s jednou librou v kapse, sám chudý a se mnou, mrzákem,
udělal něco, za co život stojí.

Starý, no nesmířen s osudem, libru k libře pobízel
zakrátko domek koupil, mě do nového oblék,
když hostům kávu nabízel,
tak kolemjdoucí vstoupil a nikdy neprohloupil
a již žádné ze všech zel
nemohlo zničit kouzlo,
jehož mnozí se tak bojí.

Co nohou zlíbala jsem,
dnes líbaj mě ti muži, k mým květům přivoní,
čekají své dívky, ženy, družky
jež nejsou jejich služky, tak jak já bývávala,
když je mladá nosívala,
nyní oni nosí stužky,
květy převázané
a příběhy mě krmí,
co svým drahým říkaj nad kávou,
já směji se a se slávou
dím: To kouzlo přátelství je, láska, láska s odvahou…!

Tak koukám kolem, co bude nyní,
co bude dále…
a těším se, kdo přisedne si dnes
ke mně
zde v kavárně,
v Sheffieldu
naproti katedrále…
….

Croydon 7.5.2007